IIR 2025 v Dánsku a klubová účast - pohled Honzy Peštála ml.

Historie mezinárodních Indian rally se začala psát na přelomu 80. a 90. let, kdy hlavním hybatelem byl nejsilnější německý Indian klub, sdružující přes 500 indianistů. Myšlenkou bylo uspořádat jednou ročně putovní sraz, jehož pořádáním bude pověřen některý z národních klubů. A tak za uplynulých více než 30 let rally obkroužila Evropu, navštívila většinu zemí a do některých se i opakovaně vrátila. O pořádání je velký zájem a pořadník se sestavuje na několik let dopředu. Rád přihřeji naši klubovou polívčičku a pochlubím se, že národní Indian Motocycle Club CZ pořádal loňskou rally v Mostě, kam se sjelo 220 historických motocyklů značky Indian. Bylo příjemné na letošním srazu vidět mnoho zahraničních účastníků v našich loňských srazových tričkách.

Letošní rally se uskutečnila o víkendu 25.–27. 6. v severním Dánsku, v areálu motocyklového klubu Mosten MC. Ten byl založen v roce 1982 a má zde základnu, kempoviště a také sprintovou dráhu, na které se koná mnoho akcí pro stará i nová vozidla. Je příhodné, že zakládajícím členem tohoto klubu a zároveň i dlouholetým prezidentem dánského Indian Clubu je Ove Bøf Jensen – kruh se tak symbolicky uzavírá, protože mezinárodní rally se zde konala už potřetí (2003 a 2013).

A teď již čistě osobním pohledem. Už jako malý kluk jsem s rodiči navštívil několik těchto velkých „indiánských“ rally, které jsou skutečně značkovým svátkem na starém kontinentu, a tudíž dostupné pro každého, kdo má zájem. Samozřejmě jsem v tom podle možností pokračoval i v dospělosti – díky našemu All Indians Weekendu jsme navázali mnoho kvalitních přátelství za hranicemi, a proto rally považuji za skvělou příležitost, jak se „namlsat“, vidět staré známé a poznat nová místa i lidi. Byl jsem tedy velkým propagátorem myšlenky, aby se nás Čechů sjelo co nejvíc. A stalo se – pod klubovým stanem se sešla skvělá partička.

Na rally se vyráží včas, a tak jsem ve čtvrtek brzy ráno vyjel z Vysočiny – kombíkem s přívěsem, pod plachtou schovaný věrný Scout 101, množství dílů pro známé a kempovací výbavička. O necelé tři hodiny později nabírám tátu u Děčína, nasazuji soupravě přiměřenou rychlost mezi 120 a 130 km/h a máme před sebou cca 900 km. Jedeme „bez bab“, máme o čem hovořit, takže cesta ubíhá klidně, bez nehod a dálničních „stau“. Jsem „non-stop“ jezdec, takže nabíráme jen malé zpoždění a po cca 13 hodinách jízdy a necelých 1200 kilometrech jsme na místě. Areál je už dosti plný, protože účastníci najížděli už od středy. Nacpeme se k Součkovým na jejich vymezený plac – ze stanů, aut a přívěsů uděláme tetris, do kterého pak ještě vmáčkneme stan scoutisty Kukačky, který se vrátil k praxi jezdit na srazy bez motocyklu. Osobně spím v přívěsu, s nezbytným odpuzovačem hmyzu a špunty do uší - to se mi osvědčilo už vloni v Mostě. Nejsme tu za luxusem, ale za zážitky. Abych se nerozmazloval, nevzal jsem si ani spacák, spím jen pod dekou. Počasí po celou dobu bylo však milosrdné, nepršelo. Naši vozovou hradbu uzavírá dodávka rodiny Slabých a přes uličku kempuje Honza Waclav. Sousedíme s Peldersovými – známými výrobci veteránských obtisků – z jedné strany, a s Kai Virtou, neskutečně přátelským a vitálním osmdesátníkem, dlouholetým prezidentem finského Indian Clubu, ze strany druhé.

V pátek je pro nás servisní den. Franta Souček má na Scoutu 101 defekt předního kola a po demontáži vyjímá prastarou, velmi dobovou, a možná i původní červenou duši Firestone. Za přispění členů výpravy a aku kompresorku od německého spoluúčastníka se daří opravit. Když však chce motocykl nastartovat, z karburátoru Schebler leje benzín a Franta propadá smutku. Povídám mu "nešlapej, nemá to smysl, mrknem na jehlový ventil a plovák". Po rozebrání je to jasné - zřejmě původní korkový plovák padl za oběť palivu a již neplove. Činím pět kroků do sousedního stánku, kupuji poslední korkový plovák pro DLX a tím se jednalo o nejrychlejší opravu této závady v dějinách. Výlet je zachráněn a Franta pak odpoledne na střídačku vozí spokojené potomky po okolí. Stejnou závadu měl táta vloni v Mostě při odjezdu na vyjížďku. Jezdcům doporučuji - korek nechte vinařům a pořiďte pro klid duše do svého karburátoru moderní nitrofilní "plastový" plovák.

Program rally se drží obvyklého scénáře, každý ročník ale přidá nějakou místní specialitu. V pátek dorazili poslední účastníci, na betonové ploše před závodní dráhou se konaly zábavné motocyklové hry – jízda zručnosti mezi překážkami, sbírání předmětů, jízda pomalosti apod. Večer následovala živá společenská zábava a „pivní“ hry (již bez motocyklů), hrála živá hudba. V sobotu před obědem měli účastníci možnost vyjížďky, která nebyla nijak detailně organizovaná. Spojovacím bodem byla zastávka na oběd – v podobě dobrých sendvičů – a návštěva neolitického naleziště s kultovním domem a pohřebištěm. Lokalita je stará přes 5000 let a patří mezi klíčová archeologická místa v Dánsku. Odpoledne se na dráze konaly sprinty na 1/8 míle v několika kategoriích. Účastníci stroje nešetřili, bylo zajímavé vidět 80-90 let staré stroje jet naplno a na uchu bylo znát jak to má kdo seřízené i jak to kdo má "v ruce". Odehrálo se to bez defektů kromě upadlé stupačky a dalšímu jezdci v tempu vypadla peněženka s klíči. Největší ovace sklidila pohledná mladá Dánka v upnutém tričku, která ty věci běhala sbírat. Škoda, že jich neupadlo víc. Součástí je tradičně i burza. Překvapivě, letošní rally byla v tomto ohledu velmi slabá, prodejců byla hrstka. Asi už mají všichni všechno hotové a nepotřebují kupovat, nebo možná už není co prodávat. Přesto jsme něco málo ukořistili.

Sobotní večer je vždy slavnostní zakončení akce. Předání cen za sprint, ocenění různým výjimečným výkonům, děkovačky. Nemám přesnou statistiku ale podle čísel která pamatuji tak odhaduji, že dánská rally byla cca. o 10% větší, než ta česká - na počet účastníků i motocyklů. Dobrá večeře - cateringem se Dánové opravdu vytáhli, srovnám-li s předchozími rally, tak šlo o nadprůměr. Živá hudba, ale u mě již tak trochu cestovní horečka z nedělního odjezdu. Posedíme tedy zhruba do půlnoci v našem českém hnízdečku, skvěle se bavíme, historky dávné i nedávné lítají vzduchem, ale je čas jít spát. V půl druhé ještě epizodka s podroušeným účastníkem neurčité národnosti, který k nám zabloudil a zřítil se stan, ve kterém hnízdí Kukačka. Vetřelce však vyprovodíme a jdeme si ještě odpočinout. Kukačku nám naštěstí nerozmáčkl. V neděli ráno velmi organizované balení, snídaně, rychlé loučení se všemi, kdo jsou zrovna v dosahu a odjezd. Cesta domů je dlouhá, máme tedy čas si s tátou utřídit a doplnit zážitky a rozjímat o tom, co bylo, mohlo být a bude ve světě značky Indian. Nejbližší národní akcí je All Indians Weekend v roce 2026 a potom velká mezinárodní Indian rally ve Švýcarsku, kam Dánové předali pomyslné žezlo, a kam se akce vrací po 30 letech. Indianisté, neváhejte a na některou z těchto akcí dorazte! Sledujte stránky www.indianclub.cz, naši členové se těší na shledanou!

Těsně po návratu

Honza Peštál ml.

červenec 2025